úvodní dopis zdarma

 

 

 

 

 

 

 

Milí dospěláci,

moc mě těší, že jste navštívili mé stránky a věnovali svůj čas k jejich prostudování. Dozvíte se zde veškeré informace o mé nové dětské hře, která je postavená na dopisní korespondenci mezi Vašimi dětmi a pohádkovým skřítkem, který jim zadává úkoly vzdělávacího a tvořivého charakteru, a zároveň je odměňuje dárky za jejich splnění. Přestože jsem ráda, že mě děti vnímají pouze jako skřítka Šmudlafouse a udržují tím celou hru obalenou pohádkovým tajemstvím, přijde mi férové vyložit karty na stůl alespoň mezi námi dospělými, protože jako skřítek Šmudlafous mám, chtě nechtě, určitý vliv na Vaše ratolesti. A když člověk vkládá někomu důvěru, měl by vědět komu, obzvlášť když jde o to nejcennější, co má.

Pokusím se tedy vtěsnit svou životní cestu do pár odstavců se všemi patřičnými náležitostmi souvisejícími s mým já a Pohádkovým putováním. Mé jméno je Monika Makarová a doba mého narození se datuje na prosinec roku 1993. Doba, která nebyla ještě tolik zrychlená a lidé měli čas na věci důležité jako vytváření a udržování vztahů s přáteli, sousedy a rodinou. Doba, kdy si děti hrávaly venku s ostatními dětmi. Já osobně jsem hrozně vděčná, že jsem mohla strávit dětství ještě v době, kdy si děti hrávaly s ostatními dětmi každé odpoledne venku za barákem. Ráda vzpomínám na všechny ty hodiny strávené lezením po stromech, pletení pampeliškových věnců, vození kočárku s hadrovou panenkou, zatímco celé sídliště pro ni peklo dort z písku a zdobilo jej kytičkami. Těmi obrázky a papírovými výrobky bych bývala byla naplnila celou výstavní síň. A těch rozbitých kolen při hraní na schovky!

No co Vám mám povídat, všichni to znáte. Je to pár měsíců, co jsme se s mou nejlepší kamarádkou šly podívat, jestli ten poklad, který jsme zakopaly, když nám bylo šest let, ještě stále existuje a musely jsme zamáčknout slzu, když jsme otevřely zrezavělou krabici plnou desetníků, sponek, zestárlých obrázků a postaviček.

Nebudeme si ale nic nalhávat. Dnešní doba není pro děti z tohoto pohledu příliš příznivá. Já sama ještě děti nemám, ale vzhledem k tomu, že mám starší bratry, kteří už mají svou vlastní rodinu, jich mám kolem sebe poměrně hodně. A byly to právě ony, které napomohly ke zrození skřítka Šmudlafouse. Když jsem je viděla, jak tráví hodiny u počítače a společnost jim dělají různí Ninjové, Spidermani, koníci Little Pony a Monster High panenky ozývající se z televizní obrazovky, nebylo mi příliš do smíchu. Venku svítilo sluníčko a dětská hřiště zela prázdnotou. A tehdy jsem si položila otázku, co s tím?

Tehdy se zrodil skřítek Šmudlafous a od té chvíle mé neteře a synovci putují pohádkami plnými různorodých úkolů. Neumíte si představit, jakou mám vždycky radost, když za mnou přiběhne moje šestiletá neteř s úsměvem a odměnou v ruce a řekne:

„Koukej, to mi poslal skřítek Šmudlafous“. A co teprve, když mi švagrová podala zprávu, že děti přestaly žalovat jeden na druhého a namísto toho si vzájemně pomáhají. No a vzhledem k tomu, že vím, že v dnešní době na takové věci rodiče příliš času nemají, přestože to není mnohdy jejich vina, rozhodla jsem se dát tu příležitost mít kamaráda skřítka i ostatním dětem, a nejen těm v mé rodině. Vím, že moderní dobu v tomto pohledu nezměním, nezastavím, ani nezpomalím. Navíc vím, že tohle není doba zlá, naopak, dává nám spousta možností a výhod. Nechci rozpoutat boj proti televizním stanicím a tvůrcům počítačových her, jen bych si přála, aby byla i dnešním dětem poskytnuta možnost odsednout od obrazovek a nahlédnout do dění Pohádkové říše plné zábavy, tajemství a kouzel.

Dejme našim dětem příležitost okusit, jak jsme si hrávali my, když jsme byli malí.